Pretty woman - 15. Počítej do patnácti

Harriet v posledních dnech cítila nesnesitelné napětí. Svaly měla napjaté a mysl vířila čerstvými myšlenkami. Cítila, že už by bylo načase trochu vypnout. Trochu se uvolnit a vítat každý den s úsměvem.
Ale copak to šlo, když v jejím domě bydlel ten blonďatý had? Copak to šlo, když se z ní stala ženská a jak se zdá, neexistuje nic, co by ji z téhle šlamastiky vytáhlo. Copak to šlo, když jejímu kolegovi někdo ohrozil život a teď je zákonitě ohrožen i ten její?
Copak to šlo přes tohle všechno? Jen tak vypnout a dělat, že se nic neděje? Ne, nešlo.

A tak zbyla jedna jediná možnost. Když nejde se uvolnit psychicky, jde to fyzicky a na tohle znala dívka moc dobrý lék. Horká sprcha, která uvolní člověku svaly a zrelaxuje jeho tělo. Tekoucí voda, jejíž kapky s pravidelnými přírazy míří k zemi a uklidňují myšlenky. Hřejivá tekutina, která se jako samet otírá o lidskou kůži a hladí každý její centimetr a uvolňuje ji. Pravidelný rytmus a doteky něčeho tak příjemného dokáží, aby i mysl na chvíli vypnula a věnovala se něčemu příjemnějšímu. A tohle všechno Harry věděla.
Bylo jí jedno, že byly dvě hodiny ráno. Bylo jí jedno, že je tak pozdě. Nemohla spát a cítila to. To nesnesitelné napětí. Mysl jí v zajetí noci bloudila kamsi do neznáma a nechala starosti, aby převzaly otěže. Nechtěla myslet na všechno to zlé a špatné, co se kolem ní dělo. Nechtěla myslet na to, že se jí ale vůbec nic nedaří a celý život se jí obrací vzhůru nohama.

Nemělo smysl chodit tam v pyžamu. Milovala ten pocit, když jen zabalená v ručníku, stékajíc jí po těle ještě kapky, které s nárazem vnějšího vzduchu chladly, mohla jít po chodbě a milovala pocit, kdy mohla nechat své rozehřáté tělo, aby své akumulované teplo mohlo ventilovat ven tímto způsobem. Proto nemělo smysl chodit v pyžamu, zkrátka nemělo. Nechala ho ležet na posteli a navlékla na sebe jen krátký župan, který teď nosila a který ji dala Hermiona, jíž se nesmírně líbil. Byl až příliš dívčí a spíš odhaloval než zahaloval. Stále si nemohla zvyknout na ten pocit, že se nemusí stydět za své tělo. Když bývala mužem, styděla se za sebe. Možná měla nějaké svaly z famfrpálu, ale byla příliš vyhublá na mladého muže jejího věku. Kůži měla nepravidelně opálenou a nohy příliš hubené. Nesnášela své tělo. A zároveň netušila, že v tomto těle už tyhle vlastnosti nejsou nic zahanbujícího, nýbrž přednost.

Otevřela dveře do koupelny. A v ten moment zaklela svou prozřetelnost, že si nevšimla zpod dveří, že se v koupelně svítí. Jak mohla takovou věc přehlédnout? Koho by napadlo, že v tuto dobu tady někdo bude?

Stála tváří v tvář samotnému Malfoyovi. Tedy… tváří v zadek samotnému Malfoyovi. V moment, kdy se dveře otevřely, se střetla s pevným bledým aristokratickým zadkem Draca Malfoye.
Hned se jí vybavily její představy, když tehdy vedla rozhovor s Kingsleym. Aniž by ji rozhodilo, kam její myšlenky směřují, začala porovnávat své představy a holou skutečnost a došla k závěru, že už opravdu musela Malfoyův zadek někde vidět, jelikož byl téměř dokonale identický s jejími vidinami.
A pak hlasitě zaklela!
Malfoy se otočil.
A to bylo snad ještě horší.
Doposud si nevšiml, že do místnosti někdo vstoupil a o to horší to bylo pro Harriet, neboť viděla věci, o kterých se jí ani v nejhorší noční můře nezdálo.
Jak je zákonitě jasné, jelikož je holý zadek, je existenčně dáno, že přední strana nebude oděna taktéž.
Když se Draco otočil k původci oněch nadávek, strnul. Ve vší rychlosti popadl ručník po své levici, ale stejně už bylo pozdě.
Černovláska konsternovaně stála na svém místě a hleděla na místo, kam obyčejně slunce nesvítí, i když už dávno bylo zahaleno krepovým ručníkem v barvě pampelišek.

Zmijozelský princ pro změnu sledoval každý odhalený kousíček nebelvírského těla. Dlouhé nohy přejel pohledem od kotníků až po stehna, kde ve výhledu začal překážet krajkový lem černého županu ze saténu. Snažil se ostřížím zrakem odhalit, co skrývá ten kus látky a přejížděl přes vosí pas až k hrudnímu koši, kde se vzdouvaly dva nebezpečně vyhlížející pahorky zahalené jen zpola. Draco se snažil naklonit hlavu tak, aby spatřil ještě kousíček navíc, ale nebylo mu to umožněno, protože ve stejný moment se Harry vzpamatovala a přitáhla si župan co nejvíce k tělu.
Ve tváři byla zrudlá a dlouhé vlasy jí neposlušně spadaly přes ramena až k loktům.
Byla rozkošná, když se červenala.
Draco se jízlivě usmál. Možná, že teď vyhrál nějakou výhru, ale ona o tom ještě neví. Zapůsobilo na ní, co viděla? A jak vlastně teď přemýšlí? Vždyť tuhletu „věc“ kdysi vlastnila taky. Jak na ni působí pohled na tuhle „věc“? Evidentně ji přivádí do rozpaků. A je to dobře nebo špatně?
„Malfoyi,“ promluvila chraplavě a třásl se jí mírně hlas. „Co tady děláš?“ Ano, byla ve velkých rozpacích a to mu přihrávalo do noty. Vykouzlilo mu to na tváři ještě jízlivější a možná i svůdnější úsměv.

Musel uznat, že Evansová vypadá více než sexy. Nikdy by do „Pottera“ neřekl, že může být až tolik přitažlivý. Zvlášť, když ho uvede do rozpaků on samotný.

„Coby, Evansová! Řekl bych, že zřejmě to, za čím si tu přišla ty,“ a záměrně zase shodil ručník ze svých boků, jako by se nechumelilo. Zatvářil se neutrálně, jako by dával Harriet najevo, že je běžné, že se takto bývalí rivalové vidí nazí a že na tom není nic divného, když se teď před ní začne celý obnažený oblékat.

„Ehm,“ odkašlala si ještě nervózněji dívka a otočila se. „Mohl by ses zahalit?“
„Copak…je na mně něco, co jsi ještě neviděla?“
„Hrozně zábavné, Malfoyi! Tak mohl by ses…“
„Neměj obavy, Potty, už se můžeš otočit,“ a znovu nasadil ten svůj vševědoucí škodolibý úsměv, který dával jasně najevo, kde má momentálně navrch.

Harry se tedy otočila a mohla vidět, jak tam Malfoy stojí jen ve spodním díle pyžama, ručníkem si suší vlasy. Pozorovala, jak se mu na bocích a hrudníku pohybují svaly, když hýbe rukama a kroutí svým tělem. Sledovala, jak na pažích mu naskakují bicepsy, když zatne. Vůbec..celá ta souhra svalů v zajetí bledé kůže byla více než působivá a nemohla od ní odtrhnout oči.
„Malfoyi,“ oslovila ho znovu.
„Co zase?“ Tentokrát se na ní mladík utrhl poněkud popuzeně.
„Říkal si, že jsi oblečený.“
„Pokud vím, tak jsem nikdy neřekl, že jsem oblečený, ale neboj se,“ zarazil Harriet, když našpulila rty v nesouhlas se záměrem, že zase něco řekne, „vím, jak to myslíš. Jsi moc úzkostlivá, Evansová. Měla by ses někdy uvolnit.“
„Uvolnit? Když jsi tady ty? To těžko!“
„Já chápu, že jsem neodolatelný a proto nemůžeš spát, a pak mě tu po nocích chodíš šmírovat, jak tu stojím nahý, ale i tak se přece můžeš uvolnit,“ přistoupil k ní blíž, „třeba se mnou…“
„Co to..co si myslíš, že děláš,“ couvala, „zůstaň stát!“
„Proč?“ Draco postoupil zase o krok a způsobil tím, že brunetka o krok ustoupila dozadu.
„Ty jsi ale namyšlený idiot, Malfoyi! Přišla jsem se osprchovat a ne tě šmírovat! Já si tu můžu dělat, co chci, je to můj dům. Jsi do sebe tak zahleděný, že nevidíš, že lidi okolo tebe prostě o tebe nemají zájem. Jsi příšerný narcista. Podíval ses někdy do zrcadla? Co bych na tobě viděla?“
„Charisma? Sex-appeal, přitažlivost? Krásu? Inteligenci?“ Zase postoupil o krok, byl už téměř u Harriet, která se začala teď mírně třást. Těžko říct, zda zlostí nebo v obavách.
„No, to určitě,“ opáčila ironicky dívka a zamračila se. „A teď, když dovolíš,“ snažila se ho rukou odstrčit, když už byl jen pár centimetrů od ní, „tak bych se osprchovala. Zítra ráno totiž, narozdíl od někoho, vstávám!“
„Příliš úzkostlivá,“ zašeptal znovu blonďák, tentokrát už těsně u jejího ucha a když se Harriet snažila znovu couvnout, zjistila, že chladné ebenové dřevo vchodových dveří asi nebude východiskem. Rukou se snažila nahmatat kliku, ale pozdě, protože Draco uchopil obě dvě její ruce a přišpendlil je vzhůru na dveře vedle její hlavy. Čelem se přiblížil k jejímu obličeji. „Příliš úzkostlivá,“ zopakoval svůdně. „Bojí se zlobivého Malfoye! Líbím se ti. Vím to, tak to nezapírej!“
„Něco si namlouváš, Malfoyi!“ Její dech se zkracoval a Draco mohl cítit, jak jí splašeně bije srdce. Celá se třásla a hluboko v jejím krku zaznělo zoufalé polknutí. „Vidíš věci tam, kde nejsou!“
„Vážně?“ Zazubil se a zdvihl jedno obočí vzhůru. „Tak to dokaž!“ Slova nestačila.

Malfoyovy rty vůbec nebyly tak chladné, jak vypadaly. Vůbec nebyly tak tvrdé, jak se zdály. Byl měkké a vláčné. Horké a žádostivé. Vyzývaly, vzrušovaly, nenaléhaly, ukazovaly možnosti, sváděly k hříchu a bortily předsudky, nabízely. Nabízely a ukazovaly všechno. Pýchu, touhu, nestoudnost, lascivnost, vášeň, horkost a chtíč. Byly třináctou komnatou. Místností, kam nikdy nikdo nesměl vstoupit. Byly rébusem, který nebylo radno rozluštit. Byly tajemstvím, které bylo nutno uchovat. Vyvolávaly strach z neznámého, odpor k neidentifikovatelnému, ale zároveň byly hříchem nabádajícím k dalšímu splynutí. Byly nekonečným tancem ve víru vášně. Harry pocítila náhlou závrať, když se Malfoyův jazyk tak bezostyšně setkal s tím jejím. V tu chvíli šly všechny předsudky a nenávist stranou. Všechen odpor a averze se válely kdesi ve vedlejším pokoji v rohu a jen potutelně se smály, jak tak lehce mohla Harry podlehnout někomu jako je Malfoy.

Dech se zkrátil a oběma docházel kyslík.
Odlepili se.
„Takže říkáš, že si něco namlouvám,“ tak netypicky Malfoyovsky uvolnil ze sevření jednu Harrietinu ruku a tou svojí ji pohladil po tváři. Dívka jen vykuleně hleděla na muže před sebou, ve kterém vůbec nepoznávala svého odvěkého arcirivala. Něžně se dotknul její tváře a přejel přes její krk. Jako ve zpomaleném filmu viděla, jak se sklonil k jejímu uchu a do rtů vtáhnul její lalůček. Vzdychla, ačkoliv si zakazovala něco takového udělat, něčemu takovému podlehnout. Bylo to něco nečekaného, nevídaného a neznámého. Pouštěla se na stezku poznání a zvědavě přihlížela, jak ten prevít Malfoy posouvá figurky na svou polovinu hřiště.
Opatrně přejel dlaní přes její bok a přitiskl celé její tělo k sobě. Rty majetnicky přesunul na její krk a začal sát horkou kůži na něm.
Harry ani netušila, kdy se to všechno semlelo, ale najednou měla své ruce omotané kolem jeho krku a víčka slastně přivřená. Ze sebe vydávala kratičké vzdychy a nechala toho parchanta, aby se jí zmocnil.
Cítila, jak něco zatahalo za uzel na jejím opasku a následovně cítila, jak dvě dlaně rozevírají její černý župan. Bylo jí to jedno. Bylo jí jedno, že měl teď Malfoy všechny triumfy v ruce a mohl ji vidět nahou. Bylo to fér, ona jej viděla nahého právě před chvílí a vyděšeně si uvědomila, že je jím přímo fascinovaná, ať si v rozporu s tím říkala Malfoyovi jakékoliv lži přesvědčující ho o opaku. Stejně ji prokouknul.
Opatrně se jeho rty přesunuly na její hrudník, společně s jeho dlaněmi. Políbil její klíční kost. Do jedné dlaně uchopil její rozžhavené ňadro a druhou rukou se jí pokoušel sundat župan z ramen. Nebránila se, a tak po dobrých několika vteřinách už jí župan sjížděl po kůži až k zemi.
Cítila na svém hrudníku příjemný pocit. Draco hnětl její poprsí. Nikdy by nevěřila, že dívky opravdu v těchto partiích mohou pocítit něco tak vzrušujícího a bylo vidět, že Malfoy v tomhle má praxi, protože moc dobře věděl, co dělá. Připravoval ji o soudnost, o svědomí, o zodpovědnost. Připravoval ji o její součást, která si ještě říkala Harry Potter.
Absolutně ztratila hlavu. A taky pojem o čase. Možná to byly vteřiny, možná minuty, možná hodiny a možná taky celý život, ale v tuhle chvíli věděla, že nechce nic jiného, než aby se jí ten zmetek dotýkal a způsoboval jí tím tak úžasnou slast.

Motala se jí hlava a v břiše měla neidentifikovatelný pocit. Možná se jí tam právě rojilo hejno motýlů, možná ji ale někdo taky rozmačkal vnitřnosti na sekanou. Bylo těžké určit, co to znamená. Věděla ale, že chce víc. Víc.
Prsty teď už uvolněných rukou se zahákla za lem spodní části Dracova pyžama, které stáhla dolů. Draco nechal šedý samet sklouznout po stehnech, přes lýtka. Nakonec z kalhot vystoupil a Harry mohla znovu vidět v plné kráse to, co ji předtím při vstupu rozrušilo. Tentokrát mohla ale vidět, a hlavně cítit, značnou změnu oproti předešlé situaci.
Ta „věc“ ji totiž mírně tlačila na její podbřišek. Moc dobře věděla, co se v Dracovi odehrávalo. Před nedávnem byla taky muž a dokázala si představit, co se bude za nějakou chvíli odehrávat.
Malinký červík v její mysli zahlodal. A najednou jakoby před sebou uviděla velkou červenou stopku.
Uvědomila si, že tohle není jen tak. Ona je panna! Jako žena přeci ještě nikdy…
Opravdu chce, aby ji o panenství připravil zrovna Malfoy? Pro něj je to určitě jen sex, nehledá v ní nic víc. A ona opravdu chce, aby její první styk byl s někým takovým, jako je Malfoy? Aby o svou jedinou cennou věc přišla za takovýchto okolností?
Přerušila všechny dotyky a nechala všech aktivit. Přestala Draca hladit po zádech a druhou rukou se ho snažila od sebe odstrčit.
„Co je?“ Zavrčel podrážděně plavovlasý aristokrat, maje rozcuchané vlasy a rudé tváře. Mělký dech a jasné vzrušení v očích.
„Draco, já..nemůžu!“
„Cože? Jak nemůžeš! No tak, Harry…,“ snažil se ji ukonejšit, aby dokončil, co načal a dosáhnul svého. „Já myslel, že se ti to líbí. I mně se to líbí. Jsi úžasná! Nádherná..“
„Já prostě nemůžu. To nejde…ty jsi..Malfoy!“
„Tobě nic neujde!“
„No,“ ukázala na něj prstem. „O tomhle mluvím.“
„Nerozumím ti, o co zase jde?“ Osopil se mladík s očima šedýma jako nebe při bouři.
„Ty jsi Malfoy a já Potter. Ať už vypadám jakkoliv, pořád jsem to já. Potter. Ty a já..nenávidíme se!“
„Nenáviděli jsme se, teď se přitahujeme! To nezapřeš, Potty!“
„Ne, nic nezapírám. Ale já nemůžu. Ne s tebou!“
„Fajn!“ Zavrčel znechuceně Malfoy a jal se oblékat. „Nenechám ze sebe dělat vola!“
„Malfoyi!“ Oslovila ho hlasem, který neznal slitování. „Nevěřím tomu, že to se mnou myslíš vážně. Jsi to pořád ty. Užiješ si a konec. Ale pro mě je to něco víc. Já jsem jako ženská ještě nikdy…“
„Někdo musí být první,“ zkřížil mladík ruce na hrudník a zamračil se. „Co chceš, aby to byl Lupin? Někdo hodný, milý a vstřícný, komu můžeš důvěřovat a na koho je spolehnutí? Nebo snad Weasley? Hodný zrzavý hošánek, který by tě určitě hned zbouchnul. Chtěla bys taky takovou rodinku, jakou měl on? Tak za ním utíkej.“
Harriet při jeho slovech něco uvnitř bodlo. Pocítila strašlivou tíseň na svém hrudníku a cítila, jak se jí v očích hromadí plno slané vody. Nemohla pochopit, proč to Malfoy říká. Copak to nechápal? Ne, on to opravdu nechápal. On je totiž chlap. On neměl možnost poznat to všechno i z druhé strany.
Tohle bolelo. Vědomí, že o ní opravdu neměl skutečný zájem, že si z ní jen tropí blázny. Co vlastně čekala?
„Jsi parchant!“
„Já vím a tys to taky vždycky věděla. Počítej do patnácti, třeba tě to uklidní,“ zasmál se. „Jedno ti ale řeknu. Je jedno, komu věnuješ svůj věneček, někdo musí být první!“ Zatvářil se kamenně a položil ruku na kliku od dveří. „Dobrou noc a sladké sny!“ Uštědřil svému hlasu podtón jízlivosti.

Když už už otvíral dveře, najednou se Harry uchopila za břicho. Bolest uvnitř jí už nebyla snesitelná. Všechno to na ni dopadlo. Uchopila se za podbřišek oběma rukama a klesla s bolestivou grimasou k zemi. „Bože..“ uniklo jí.

Když se Malfoy na ni ještě otočil, všiml si, že sedí v mírném ratolišti krve.
Zdvihl ve známém gestu koutek úst a vysmál se jí. „Asi boží prozřetelnost, viď, Potty. Mám dojem, že si to právě dostala!“ A zabouchnul za sebou naštvaně dveře.

14. Kapitola || 16. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj